Šest mýtů o závislosti, kterým byste určitě neměli podléhat

Závislost je nesmírně složitý a těžce uchopitelný jev. A právě proto o ní koluje mezi lidmi řada mýtů, které mohou zásadním způsobem ovlivňovat postoj a jednání nejen samotného závislého, ale i jeho okolí. Rádi bychom vás proto seznámili s těmi nejčastějšími.

Šest mýtů o závislosti, kterým byste určitě neměli podléhat

1. Můžu přestat, kdykoli budu chtít

Mnoho lidí si myslí, že závislost je vlastně volba, a diví se, proč toho závislý prostě nenechá. Jenže volba závislého může někdy končit už v okamžiku, kdy po droze sáhne. V případě některých drog se totiž může závislost rozvinout už po prvním užití. A pokud se navíc jedná o člověka, který má sklony k závislostem (např. v důsledku dědičné vlohy, vlivu okolí, psychických vlastností, traumatu v minulosti), vznikne závislost opravdu rychle. Závislost je trvalý stav, kdy má člověk neovladatelnou touhu stále vyhledávat drogu, často bez ohledu na důsledky. Proto závislí lidé nezřídka ztrácejí rodinu, práci a domov a ničí si své tělesné i duševní zdraví.

Možnost závislých kdykoli s drogami přestat je také značně komplikována abstinenčními příznaky z odnětí drogy. Jedná se o psychické a fyzické příznaky, které tito lidé prožívají z toho důvodu, že si jejich organismus k normálnímu fungování „zvykl“ využívat i drogu. Tyto příznaky mohou být různé závažné. Liší se nejen podle typu a množství drogy, ale jsou individuální také pro každého člověka.

2. Závislost je morální selhání

Do jisté míry tomu tak je. Často si závislí svou první dávku vzali z nejrůznějších důvodů dobrovolně. Ale nebrali si ji s tím, že se rozhodli být závislými se všemi důsledky. Často se jedná o vlastně snadné, ale krátkodobé řešení nějakého problému nebo experiment. Závislost jako taková je ale nemoc, kdy už závislý není touhu po droze schopen kontrolovat. Droga totiž vyvolává pozorovatelné a předvídatelné změny v mozku.

3. Na lécích od lékaře nemohu být závislý

Všechny léky předepisované lékařem nejsou neškodné. Mnoho léků je vysoce účinných a jejich užívání je omezeno časem a dávkou právě kvůli riziku vzniku závislosti. Mezi tyto léky se řadí především:

  • opioidy,
  • benzodiazepiny,
  • léky na spaní,
  • barbituráty,
  • stimulující látky (např. léky na ADHD).

4. Mám pořád práci, tak nemůžu být závislý

Závislost postupuje u různých lidí různým tempem. Spousta závislých je schopná si po nějaký čas svou práci udržet a díky droze v ní třeba i nějaký čas excelovat. S prohlubováním závislosti ale tato schopnost postupně mizí a situace se zhoršuje.

5. Léčba nefunguje

Odvykací léčba je pro nemocné příležitost, jak „drogu z organismu dostat“, dát se po duševní i tělesné stránce opět dohromady a udělat si plány do budoucna. Mnohdy se však jedná o časově relativně krátký program v porovnání s délkou závislosti, během kterého není možné vyřešit všechny dalekosáhlé důsledky závislosti. A pokud nemocný sám dobrovolně nevyhledává doléčování, mohou být výsledky léčby problematické. Výhodnější je proto z tohoto hlediska spíše komunitní a déletrvající léčba, kde je odvykání jen první částí léčby.

6. Užití drogy po léčbě je selhání

To, že závislý absolvoval léčbu závislosti, která je nesmírně náročná, je samo o sobě velkým úspěchem. Proto nové užití drogy po léčbě (relaps) není selhání. Jedná se o impulz, který nám říká, že je třeba na některém aspektu léčby zase zapracovat, že je třeba léčbu přehodnotit a případně uvažovat o nových možnostech. Brát relaps jako selhání je určitě chyba. Přináší závislému pocity viny, ostudy, úzkosti, apatie a beznaděje. A právě tyto pocity jsou pak poměrně spolehlivou cestou k další závislosti.

(ivh)

Zdroj:
PATTERSON, Eric. Top 10 Myths (and Realities) About Drug Addiction. Dostupné z: http://drugabuse.com

Líbí se Vám tento článek?
Počet hlasů: 1
Sdílení a tisk

Čtěte také