Substituční léčba krok za krokem
Pro některé uživatele návykových látek může být substituční léčba zvládnutelný způsob, jak se vrátit do společnosti. Její průběh se odvíjí od potřeb závislého.
Pod dohledem
Substituční léčba probíhá ambulantně. To znamená, že klient musí k její aplikaci docházet, jinak však může navštěvovat zaměstnání a věnovat se dalším činnostem. Podle konkrétní služby pak může být součástí léčby i psychologické poradenství, sociální práce s klientem nebo nutnost podstoupit toxikologické testy. Některé programy nabízejí rozsáhlejší podporu a terapeutický program, často je to ale spojeno s většími nároky na klienta.
Různá délka
Při zahájení substituční léčby zaregistruje lékař svého pacienta do databáze Národního ústavu zdravotnických informací a statistky ČR. Tím je zajištěno, že dotyčný nepodstupuje substituční léčbu současně ještě na jiném místě.
Substituční terapie se podle délky trvání dělí na několik typů:
- krátkodobá – přechodná forma, která se volí například během diagnostických nebo léčebných výkonů či při pobytu v zahraničí; předpokládá se postupný přechod do jiného typu služby,
- střednědobá (trvající týdny až měsíce) – jejímž cílem je stabilizace klienta před další léčbou, zejména abstinenčně orientovanou,
- dlouhodobá aneb udržovací (trvající měsíce až roky) – jedná se o způsob dlouhodobé zdravotní stabilizace pacienta.
Na začátku domluví lékař s klientem léčebný plán, tedy čeho by chtěl dosáhnout a na čem je nutné pracovat. To může zahrnovat i naplánování následné pobytové léčby. Jinak ale pro využití substituční léčby hospitalizace ani delší pobyt v léčebně nutné nejsou.
Účinné látky
Droga se nahrazuje:
1. metadonem,
- který má jen minimální účinky na prožívání člověka, takže nebrání v běžném fungování,
- jeho vyloučení z těla trvá zhruba 25 hodin
- a podává se pouze 1× denně, přičemž klient si musí pro dávku přijít do ordinace a užít ji ústně pod dohledem lékaře.
2. buprenorfinem,
- který se užívá v podobě tablety rozpustné pod jazykem a stejně jako metadon vyvolává jen minimální euforii spojenou s původní drogou,
- jeho vyloučení probíhá během 20–25 hodin,
- dávkuje se denně, třikrát nebo dvakrát týdně, podle individuální potřeby,
- vydává se na předpis a poté klient léky užívá samostatně.
3. buprenorfinem s naloxonem,
- přičemž tato kombinace při rozpuštění ve vodě a aplikaci nitrožilně vyvolá abstinenční stav, který je velmi nepříjemný. Cílem je tedy odradit uživatele od prodávání látky na černý trh a jejímu zneužívání nitrožilně, protože
- správně by se měla užívat stejně jako buprenorfin rozpuštěním pod jazykem.
Výhodou substituční léčby je to, že klient během ní může vést běžný život a není nucen shánět látku, na které je závislý, nelegálním způsobem. Zároveň neprožívá abstinenční příznaky. Snižují se tak nejen zdravotní rizika, ale i společenské dopady jeho závislosti. Je ovšem důležité, aby byl klient motivovaný a spolupracující, jelikož musí pravidelně docházet do ordinace.
(krif)
Zdroj:
Pavlovská, A., Minařík, J. (2015). Substituční léčba závislosti. In K. Kalina et al., Klinická adiktologie (s. 378–394). Praha: Grada.