Co všechno obnáší substituční léčba

Být čistý neboli vymanit se z područí omamných látek je nesmírně obtížné. Podporou na únikové misi je pro závislé na opioidech substituční terapie. Jenže přeorientování se z jedné látky na druhou nějaký čas trvá. Navíc může být celý proces provázen jistými komplikacemi.

Co všechno obnáší substituční léčba

Konečnou metou je abstinence 

Cílem substituční léčby je především pomoc pacientovi zbavit se nežádoucího chování spojeného s užíváním drogy a podpora v úsilí o návrat do běžného života. Většinou platí, že čím déle člověk bral návykovou látku a čím dříve začal, tím obtížnější pro něj bývá zvládání léčebného programu. Terapie by měla být vždy sestavována individuálně s ohledem na osobnost dotyčného a vzorce jeho drogového chování. Zejména u mladších uživatelů, které se podařilo dobře stabilizovat, je po určité době snaha o postupné vysazování účinné látky a dosažení plné abstinence. Jde-li o chronicky závislou osobu, bývá často úspěchem „pouhá“ náhrada drogy za substituci a zlepšení zdravotního stavu a sociální situace.

Společný boj   

V začátcích léčby by měl pacient docházet na kontroly k lékaři předepisujícímu léky ideálně jednou týdně. Vždy je snaha zajistit, aby podání každé dávky proběhlo pod dohledem školené osoby, například v adiktologickém centru. Po stabilizaci stavu a navázání spolupráce je možné režim rozvolnit a domluvit se na schůzkách jednou měsíčně. Terapie by se nikdy neměla omezit na pouhé předepisování substituční látky, důležité je vždy propojení s celkovou péčí o tělesné a psychické zdraví. Do procesu by měl být zapojen i pacientův praktický lékař a ideálně též psycholog. Výhodné bývá domluvit se s pacientem na provádění namátkového testování hladin substituční látky v krvi.

Jiný směr 

V případě, že léčba neprobíhá podle plánu sestaveného na základě předchozí dohody lékaře s pacientem, je vždy potřeba změna. 

  • Tedy znovu zhodnotit, jestli byla vhodně zvolena substituční látka a zda je její dávkování optimální.
  • Dále je užitečné posílit péči o psychosociální zdraví pacienta – například navrhnout častější motivační schůzky s terapeutem nebo zajistit návštěvy vyškolených pracovníků v místě pacientova bydliště.
  • Vždy je potřeba s odvykajícím jedincem do detailů empaticky probrat, co může být důvodem pro nedodržování léčebného plánu a co vedlo ke snížení motivace v terapii pokračovat.
  • Je výhodné zjistit, za jakých okolností dotyčný nejčastěji vynechává lék. Pokud totiž látka tělu chybí po tři a více dní, hrozí riziko snížení tolerance organismu pro nastavenou dávku substituce a může snadno dojít k předávkování.

Objem látky je po přerušení léčby nutné vždy upravit. Vyřazení pacienta ze substitučního programu by mělo být až posledním a krajním řešením. Většinou naštěstí nebývá nutné.

(zzka)

Zdroj:
www.patient.info

Líbí se Vám tento článek?
Počet hlasů: 0
Sdílení a tisk

Čtěte také